Bylo postaveno v 70. letech 20. století, aby zaniklo už v 90. kvůli prasklé hrázi a neschopnosti místních zastupitelů. Bylo oblíbené u návštěvníků z obou stran hranic, a to hojně, jak je vidět na dobové fotografii. Měli tu krom hlavního bazénu i brouzdaliště pro děti. Město v minulosti uvažovalo o záchraně bývalé vodní nádrže a přeměně na přírodní koupací biotop, avšak projekt narážel nečekaně na finanční náročnost a evidentně neschopnost radních získat od Unie nějakou tu dotaci.

...jejichž budovy tu zůstaly, jako drobná připomínka dříve přiléhající haly železáren, kterou jíž odvál čas, stejně jako trať do nich vedoucí. Podnik, který nebýt zásahu Škodovky, zanikl už v poválečných letech.

Bývala tu tlaková plynárna na svítiplyn, která v devadesátých letech zanikla a zbyl tu po ní jen tenhle ohromný bunkr na hnědé uhlí. Zvláštní opuštěný kolos s malůvkou JWM Strike.

Koleje směřující do haly, kancly, dílny údržby, kantýna, moře s delfíny, kancly s trezorem, hajzlík ve sprše a zas ty koleje... :)

Opuštěné haly, kam kdysi zajížděla i všudypřítomná závodní železnice, zdobí už leda břízky rostoucí v pásových sedlových světlících a hanbaté obrázky, připomínající že tu dřív pracovali ještě normální chlapi. Pod historickým portálovým jeřábem postávají poslední zapomenuté stroje a v kancelářích je už jen chaos...

Na jejich stránkách se dočtete, že patří mezi nejstarší strojírenské společnosti na světě - působí na světě již od roku 1889. Vyráběli z ušlechtilých ocelí, na co si jen vzpomenete. A najednou stojíte v opuštěné kalírně, ve zkušebně, kde ještě stojí přístroje na zkoušky materiálu na stolech, kráčíte halami, kde je všude bordel a jen sem tam zapomenutý stroj, včetně amerického unikátu ještě na transmisní pohon, nebo dílnami a kancelářemi mistrů....zvláštní pocit.

Pohled do nitra posledního Mohykána této části areálu poblíž bývalého generátoru spolu s Čerpací stanicí 2.

Rozhodl jsem se toho využít, vrátit se sem a prošmejdit jí celou, když už jsem se toulal naproti. Po nebohých pastevcích tu zůstaly jen lanka, která jim umožňovala pohyb po střeženém prostoru a i z nich bylo člověku nepříjemno.

Zdejší ocel znal celý svět, dnes bohužel řízeně mizí pod dohledem bezpočtu kamer a čidel...

Jako bájný Fénix z popela povstává tento pivovarský architektonický skvost, jehož ležák byl tehdy pojmem. Při mé návštěvě docházelo k vyklízení sutin a odpadků a údajně se ve spolupráci s Národním muzeem pivovarnictví chystalo zpřístupnění objektu pro veřejnost, kterou jsem tímto předběhl. Dokonce by mělo dojít i k obnově vaření piva, a tak nezbývá, než místnímu spolku držet palce a těšit se na ochutnávku první várky.... :) Já se mezitím pokochal prostory varny, sladovny, hvozdu a monumentálních ležáckých sklepů.

Jak říkal Micinka, je léto , a proto je vedro jak v peci.... V peci cihelny je teď chládek, ale stejně raději šup k vodě ;)

Věže, které jsou klíčovým zařízením pro výrobu chemických produktů, kde se zastavil čas a kde se potkává stoletá minulost s modernou. Dříve byly naplněné vápencem a protékala jimi kyselina. Dole dodnes zůstala síť kolejové dopravy s vozíky a korečkové dopravníky, pamatující dobu vzniku areálu před 120-ti lety. V zásobnících jsou stále zásoby vápence, i když už slouží jiným účelům a z jedné strany prostor s novým dopravníkem osvětují zářivky a nahoře na jedné straně seděl a na druhé dodnes sedí dispečer...navíc tu narazíte i na funkční alarm, takže krapet úlet.

Parádní příležitost podívat se do jinak nepřístupných míst před započetím záchranných rekonstrukčních zásahů

This is the end....... Poslední slíbená výprava, a to do haly cídírny, kde se ale skrývají i různé dílny, kanceláře mistrů, výdejny materiálu, sklady. K takovému provozu samozřejmě patří i nezbytná budova se zázemím zaměstnanců v podobě šaten a sprch, kanceláří, kartoték a tady i archivu.

Slévárny nejsou jen provozní haly, ale třeba i závodní jídelna, stohy dokumentů, sprchy pro zaměstnance, kanceláře, školící místnosti, nebo i sklad uklízečky... :)