*S ROBERTEM (jeho objev)* Obydlí je staršího data, s architektonickými prvky a vybavením, které odkazuje na éru poloviny 20. století. Dům uchovává stopy minulého venkovského života, poznamenaného těžkostmi a postupným úpadkem…. Je prosycen atmosférou hluboké nostalgie, tíživého smutku. Dýchá minulostí, ale zároveň je plný pachu, vlhkosti, prachu a rozkladu. Každý předmět vypráví svůj příběh o životě, který zde kdysi pulzoval, o práci, starostech a radostech. Dnes je dům svědectvím o zapomenutém světě a pomíjivosti lidské existence. Rodina se s největší pravděpodobností po generace živila zemědělstvím a chovem zvířat. Velké váhy, chomouty, zemědělské nářadí a zbytky chléva nebo holubníku svědčí o tom, že dům byl centrem jejich hospodářství. Lidé zde žili v souladu s rytmem přírody a sezónních prací. Žili velmi skromně, bez jakéhokoli luxusu. Kamna na tuhá paliva, improvizovaná kuchyň a celkový stav domu ukazují na nedostatek finančních prostředků, ale zároveň na obrovskou pracovitost a vynalézavost.

Nádherná chatka v lese. S čubinou jsme ji prošli.... tak zachovanou a relativně uklizenou chatku jsme dlouho neviděli. Bohužel zjištění, že zde spousta věcí chybí (dle prachu a zpráv pro zloděje) mě jen utvrzuje " není urbexák jako urbexák" Dokonce i agregát, díky kterému v chatě šla elektřina, někdo ukradl. A muselo jim to dát fušku, páč i s čubinou jsem měla co dělat aby mohla být uvnitř a dostat ji ven..... Ten kdo ji navrhoval a stavěl musel být dosti pozorný. Na vytopení celé chatky jsou vybudovány tunýlky chodbiček v kterých probudilo teplo. Zřejmě od krbu bo peci. Je to škoda, že takto chátrá.... Dovnitř už zatéká a stropy jsou tu tam mokré....

Tento dům je asi sedm let opuštěný. Patří pánovi, který měl svůj antikvariát. Ten jej však nechává ladem a žije někde v horách. Bohužel tento dům znají i ti, kteří jen rabují a odváží si odtud věci. Z fotek je to dost vidět Jinak se omlouvám za (ne)kvalitu fotek.

Menší bunkr kousek od Prahy. Omlouvám se za kvalitu fotek.