Velký statek
Navštěvuji rozlehlý statek uprostřed vesnice. Mám štěstí začalo silně pršet a všichni lidé z návsi se ztratili ve svých domech. Nikde ani noha.
Vyvrácenou branou pro koně a povoz se protahuji na dvůr. Ten je celý zarostlý náletovými dřevinami. Nebýt toho, že se nacházím uprostřed vesnice, řekl bych, že jsem vstoupil do mladého lesa.
Postupuji podél zdí a hledám dveře. Nakonec se dostávám dovnitř. Místnosti jsou už dlouho opuštěné, přesto zde zůstalo mnoho věcí po posledních obyvatelích.
Nejvíce mě ale zaujala půda. Je zde uloženo několik zemědělských strojů, ale to není to, co mě přitahuje. Někdy kolem takových věcí jen projdu, jindy se zastavím, sehnu se a začnu prohlížet drobnosti, které zůstaly zapomenuté nebo pohozené na místě.
Ptáte se, co?
Na zemi leží starý stolní kalendář. Na první straně je rok 1979. Začínám listovat a zjišťuji, že téměř každá stránka je částečně nebo úplně popsaná roztřesenou rukou.
Děda nebo babička si sem zapisovali téměř každý den poznámky o počasí. Pokud nezapomněli, zaznamenali, jestli pršelo, sněžilo, zda bylo zataženo nebo jaký byl právě den.
Na poslední straně je dokonce shrnutí jednotlivých měsíců a poznámky o tom, jaké počasí tehdy panovalo.
Bylo zvláštní a zároveň krásné v tom starém kalendáři listovat. Najednou jsem nahlédl do obyčejných dnů lidí, kteří už dávno odešli, ale jejich drobné zápisky tu po nich zůstaly.
Kalendář opatrně vracím zpět na dřevěnou podlahu půdy a pomalu odcházím. Třeba ho ještě někdo zvedne stejně jako Já, než se propadne střecha a počasí ho navždy vymaže.
