Opuštěné secesní nádraží v Praze zná snad každý, málokdo ale ví že uvnitř téhle legendární ruiny se skrývají krásné prostory jako ze zámku. Bohužel jsem toho moc nenafotil protože jsme se báli že po nás někdo jde, protože o tomhle nádraží se mluvilo jako o budově která je plná kamer alarmů a kdo ví čeho ještě. Vlízáme oknem a vidíme první místnost a poté chodbu, na mozaikové podlaze je vidět jehla, prášky a zfetovanej plyšák krtečka. Když to spatříme tak je nám jasné že návštěva nádraží bude muset být ještě rychlejší než jsme původně chtěli a tak bloudíme secesní budovou a hledáme jediné, "Růžovou místnost", jediný důvod proč sem vlastně jdeme, tu zanedlouho objevíme, sotva stihneme vytáhnout mobily a foťáky, slyšíme ženský hlas, který zní jakoby byl místnost pod náma. Ujišťuju parťáka že žena je z ulice protože v některých částech budovy je z ulice slyšet každé slovo a každý krok. Chvíli tak čekáme, poté co jsme oba "uklidněni" tímhle vysvětlením tak se vrháme na útěk. (po rychlé fotce samozřejmě) Už tu nechceme být dýl než je nutné. Při vylézání z okna slyšíme ženu znovu, teď už je jasné že jsme neslyšeli hlas z ulice. O to rychleji se snažíme dostat přes koleje do bezpečí. Nebezpečně rychlou rychlochůzí se dostáváme přes koleje, a jsme v bezpečí. Že by byly drby o čidlech nakonec pravdivé?