Velice krásná lokace na dost zajímavém místě na kterém by mě tedy vůbec nenapadlo, že by takový skvost mohl být. Bohužel, ale existují dementní urbexeři, kteří si tento a další kryty přivlastňují a zamykají si ho, takže ten přístup může být ještě těžší, než může působit...

Uvnitř opuštěného kostela se schyluje k rekonstrukci – mezi lešením a prachem minulosti jsme se tam vydali v noci, kdy bylo místo úplně tiché. 🕯️ Zbytky světla z měsíce prosvítaly skrz rozbitá okna a odrážely se od zaprášených lavic. Vzduch voněl směsí vlhka, dřeva a historie. Každý krok zněl, jako by nás kostel pozoroval a čekal, až znovu ožije.

Kryt byl opuštěn roku 1994. Kromě obrany sloužil jako centrální uzel pro telefonní linky z důležitých vojenských objektů v tehdejším ČSSR.

Za zdmi staré vinárny se dřív ozýval smích a cinkání skleniček. Časem ale místo ztratilo svou tvář a skončilo jako útočiště temnějších příběhů – dokonce i jako varna pervitinu. Dnes už zůstaly jen prázdné místnosti, opadané zdi a atmosféra, která spíš děsí než láká. Přesto má tohle místo své kouzlo – připomíná, že ne všechny stopy času jsou krásné, ale všechny stojí za to zaznamenat.

Na kraji tichého jihočeského města, ukrytý mezi stromy a zarůstající zahradou, dřímá starý lázeňský dům – elegantní troska, která pomalu splývá s přírodou. Odlupující se fasáda, rozbitá okna a opuštěné pokoje s výhledem do zeleně vyzařují zvláštní klid i tíživou melancholii. Čas tu zanechal svou stopu jemně, ale neúprosně. Místo působí, jako by si jen na chvíli oddechlo od světa – a pořád čekalo, že se někdo vrátí. Skrytý poklad pro ty, kdo dokážou naslouchat tichu a vidět krásu v rozkladu.

Ukrytý hluboko v lesích Brd, leží opuštěný sklad jaderné munice – stín studené války, který přežil dobu, jež ho stvořila. Masivní železobetonové bunkry zarůstají mechem, vchodové dveře ztichly, ale atmosféra zůstává těžká, jako by se tam pořád něco skrývalo. Zrezivělé cedule varují před nebezpečím, ale právě tohle místo láká – jako skrytý poklad pro urbexové duše, co hledají místa, kde historie šeptá z každé praskliny ve zdi.

Skrytá v lesích Mariánských Lázní tiše chátrá léčebna. Zapomenutý poklad, kde se zastavil čas. Oprýskané zdi, staré dlaždice a zbytky vybavení vyprávějí příběhy minulosti, zatímco příroda si pomalu bere zpět, co jí kdysi patřilo. Tohle místo není jen ruinou – je to atmosférická připomínka zašlé slávy, která čeká na ty, kdo mají odvahu nahlédnout dovnitř.