Známí nás vzali na návštěvu chátrající budovy mlýna. Je už dlouho mimo provoz, který byl ukončen poté co velká voda vzala splav a ten nebyl obnoven. Asi je opravdu starý, protože byl vyobrazen už na I. vojenském mapování – josefském z let 1764–68. Jde o usedlost s uzavřeným dvorem, kde se nachází hlavní budova s přízemní obytnou částí vpředu a patrovou mlýnskou částí vzadu. V té lze za hodnotné považovat veškeré zde dochované strojní zařízení, nejvíce ale odstředivý vysévač, hranolové vysévače v hroutícím se podstřeší, kam už se ani Amálce za její suprovou paničkou nechtělo a kartáčovací stroj. A určitě všude po mlýně se nalézající osobní dokumenty mlynářského mistra z období První republiky, Protektorátu i příručky bolševických mouder. Dvůr pohlcený zelení obklopovaly chlévy a stodola, později používané pro účely pily. Z té se zachoval pouze základ katru s ložisky a hřídel s řemenicí uloženou v ložiskách prostupující z hlavní budovy. Na závěr na budově s obsahem, který by si zasloužil být skanzenem, ale v žalostném stavu hrozícím zřícením, šokuje funkční digitální elektroměr.