robert
1 sledování
33 sledujících
Uživatel se připojil listopadu 2022
Uživatel se připojil listopadu 2022
před 10 hodinami
Krok za krokem se zvedám výš, vzduch je chladný a tichý. Hledám starou pilu.
Mezi stromy se najednou něco objeví. Má to umělé, lidské tvary – velký kus rezavého železa. Zastavím se a poznávám část katru, z velké části zapadanou listím. Jdu správným směrem. Les si pamatuje víc než mapy.
O kus dál leží další fragmenty: pokroucený rám, zbytky řemenice. Všechno je roztroušené, jako by se pila sama rozpadla a nechala po sobě stopu. Ještě že stromy nemají listí. Skrz holé větve vidím dál, než by bylo v létě možné.
A pak se to objeví. Silo na piliny – vysoké,... zobrazit více Krok za krokem se zvedám výš, vzduch je chladný a tichý. Hledám starou pilu.
Mezi stromy se najednou něco objeví. Má to umělé, lidské tvary – velký kus rezavého železa. Zastavím se a poznávám část katru, z velké části zapadanou listím. Jdu správným směrem. Les si pamatuje víc než mapy.
O kus dál leží další fragmenty: pokroucený rám, zbytky řemenice. Všechno je roztroušené, jako by se pila sama rozpadla a nechala po sobě stopu. Ještě že stromy nemají listí. Skrz holé větve vidím dál, než by bylo v létě možné.
A pak se to objeví. Silo na piliny – vysoké, červené i rezavé. Trubky se bortí a padají, ale silo pořád stojí. Za ním haly bez střech, s okny vyplněnými zvláštními luxfery, které chytají studené světlo.
Zastavím se. Našel jsem ji. Ne takovou, jaká byla, ale takovou, jaká zůstala.
Mezi stromy se najednou něco objeví. Má to umělé, lidské tvary – velký kus rezavého železa. Zastavím se a poznávám část katru, z velké části zapadanou listím. Jdu správným směrem. Les si pamatuje víc než mapy.
O kus dál leží další fragmenty: pokroucený rám, zbytky řemenice. Všechno je roztroušené, jako by se pila sama rozpadla a nechala po sobě stopu. Ještě že stromy nemají listí. Skrz holé větve vidím dál, než by bylo v létě možné.
A pak se to objeví. Silo na piliny – vysoké,... zobrazit více Krok za krokem se zvedám výš, vzduch je chladný a tichý. Hledám starou pilu.
Mezi stromy se najednou něco objeví. Má to umělé, lidské tvary – velký kus rezavého železa. Zastavím se a poznávám část katru, z velké části zapadanou listím. Jdu správným směrem. Les si pamatuje víc než mapy.
O kus dál leží další fragmenty: pokroucený rám, zbytky řemenice. Všechno je roztroušené, jako by se pila sama rozpadla a nechala po sobě stopu. Ještě že stromy nemají listí. Skrz holé větve vidím dál, než by bylo v létě možné.
A pak se to objeví. Silo na piliny – vysoké, červené i rezavé. Trubky se bortí a padají, ale silo pořád stojí. Za ním haly bez střech, s okny vyplněnými zvláštními luxfery, které chytají studené světlo.
Zastavím se. Našel jsem ji. Ne takovou, jaká byla, ale takovou, jaká zůstala.
4 uživatelům se to libí
Komentáře
heki
před 7 hodinami
Vysoky standard jako vždy
augen
před 9 hodinami
DOBRÝ FOTKY..
robert
před 8 hodinami
Díky, Jsou tam ještě lepší zákoutí, ale musí se opatrně.
V okolí
Opuštěný turistický hotel
fari.k
Hotel by opuštěn ze dne na den, téměř vše zústalo na svém místě potom co...