Tak zvaný "Sniper Tower" je opuštěná výšková budova ležící poblíž centra Mostaru. Původně to byla bankovní budova známá jako Centrum vzdělávání a kultury. Vše se ale změnilo během bosenské války v 90. letech. Banka leží na strtegickém místě a díky své výšce a působivému výhledu měla dlouhou působnost jako odstřelovací věž při obléhání Mostaru. Po skončení války byla zcela opuštěna. Momentálně je celá budova nově zabezpečená mřížema proti vniknutí dovnitř, ale zbyly tu stejně jen holé zdi bohatě poseté dírama po kulkách. Bohužel k vidění už nic.

Fascinující Jugoslávskej monument z osmdesátejch let, oficiálně se mu "teda doufám" říká "Památník povstání lidu Kordun a Banij" a nebo možná taky "Mítink bratrství a jednoty", no těžko říct.. Měl bejt připomínkou srbskejch rolníků, kteří ve 40. letech zemřeli v boji proti ustašovskejm milicím. Při prjektování, byl prej jeden z důležitejch požadavků, (mimo jiný) i fakt, že budova musí bejt vyšší než okolní stromy :o)) Je to opravdu brutální, obrovská stavba a při procházení mezi patry, mě vůbec nepřišlo, že by ten prostor měl mít nějakou logiku, je to takový hop sem, hop tam a nikde nic a přesto měl tento památník kromě vyhlídky do okolí obsahovat i větší muzeum, kongresovej sál pro 250 lidí, kavárnu, knihovnui čítárnu, jenže k úplný realizaci všech těchto plánů nikdy nedošlo. Nikdy nebyl plně dokončen a přešel tak nějak standartně po balkánsku rovnou z novostavby do stavu pozvolnýho chátrání, ale každopádně tohle místo stojí za návštěvu, je to jednoznačně největší "památník" co jsem kdy viděl.

Tato krásná vilka s nájemními byty, kdysi asi poskytovala docela luxusní bydlení, dneska už jen zvolna chátrá, zatíká do ní a lehce se propadají stropy. Z původního vybavení zbyly už jen tu a tam kachlový kamna a občas rozbitá vana nebo umyvadlo.

V týhle továrničce, to tak trochu vypadalo, jakoby pracovníci odešli po šichtě domů a už se sem nikdy nevrátili, protože se jim začala sypat budova na hlavu, ale bude to už hodně dávno :o) V kancelářích byly na stole všemožný šanony plný papírů, počítače a běžný kancelářský vybavení a v tom napadaný kusy řítícího se stropu a stěn. Ve sklepě regály plný všelijakejch součástek a náhradních dílů, V budovách spousty strojů a různýho vybavení, prostě krásný tom tady bylo, fakt paráda.

Toto bylo opravdu hodně zajímavý pokoukání, hystorický vláčky uvězněný pod zřícenou střechou tomuto místu dodávaly zvláštní kouzlo a taky tak trochu smutek zároveň. Omlouvám se za mizernou kvalitu fotek, ale jak už jsem tady mnohokrát psal, jsem nejhorší fotograf na světě :o)), nicméně, krasný to tady bylo.

Tohle bylo zajímavý místo, starý depo, doslova uprostře lesa. Je až neuvěřitelný, jak si dokáže příroda brát co jí kdysi patřilo zase pěkně zpátky. Na tomto místě zůstala stát pouze budova samotné opravny. Po kolejích a ostatní infrastrutuře venku, není ani památky, jen terén před budovou, trochu "rozkopanej" do kruhu, dává tušit, že tam kdysi bejvala točna a vzadu stojí trochu posmutněle komín. Ale jinak jen stromy a všemožný křoviny. Uvnitř už není vůbec nic, jen prostě prázdná budova, marně vzpomínající na dávný doby svojí slávy :o)

Jedná se o dva bytový domy, ležící naproti sobě, jsou opravdu vybydlený a podle toho jak to uvnitř vypadá, tam asi nějakej čas pobývali i Squotteři. Moc toho tam k vidění nebylo, jen tu a tam nějaká skříň, či gauč. A hlavně sbírka kachlovejch kamen nejrůznějších druhů a taky suchejch hajzlíků vytuňenejch dle šikovnosti konkrétního nájemníka :o))

V tomto pivovaru už toho moc k vidění není, zvolna se už rozpadá a zarůstá všemožnou vegetací. Ale i přesto to stálo za návštěvu.

Z celé fabriky už toho moc nezbylo, jen prázdné haly v dost pokročilým stádiu rozpadu. Kdeže je dávná sláva této legendy.

Jedná se o velitelské stanoviště vrchního velení jihozápadních sil sovětské armády, používaného v rámci Varšavské smlouvy. Podobné objekty byly vybudovány též v Bělorusku, na Ukrajině, v Rusku a Ázerbájdžánu. Tento obří bunkr tvoří dva ohromné bloky válcového tvaru průměru cca. 35metrů a jsou 7 pater do hloubky. Velikost je opravdu ohromující. Někde jsem vyštrachal, že náklady v době výstavby, (což bylo někdy v polovině 80. let 20. století) stály stát téměř 32 milionů rublů. Stěny všech místností uvnitř jsou komplet z oceli, což láká místní sběrače kovů, kteří za opravdu nemalého úsilí pomalu odkrajují kovové stěny jednoho ze dvou objektů, (ten má odkrytý strop který tvořil tak 1,5 až 2 metry betonu), jak to dokázali netuším, ale opodál stojí veliký bagr s hydraulickým kladivem, asi jim to za to stojí... Nedaleko odtud, stojí pomalu se rozpadající panelák, patrně v něm měla být ubytována posádka, která měla na objektu pracovat. Vedle polorozpadlé budovy stojí ještě komín kotelny, ta ale s největší pravděpodobností nebyla nikdy postavena.

Tak nějak náhodou, při "cestě kolem", jsem nakoukl do už asi dávno zapomenutýho, trochu tajemnýho parku, kterej byl celej dokola obehnanej zdí. Tenhle areál se zámečkem, si nechala na počátku 19. století postavit hraběnka Ecaterina Rosetti-Roznovanová. Zámeček je jedním z prvních postavených v klasicistním architektonickým stylu, který se objevil v Besarábii ve 30. letech 19. století. Později, v polovině 50. let 20. století, byl Sověty přeměněn na nemocnici a (patrně) po rozpadu sovětskýho zvazu byl opuštěn. Leží v malým městečku Lipcani, kousek od hranic na trojmezí Moldávie, Rumunska a Ukrajiny. Byl tady už zmiňovanej zámeček, několik menších domků a drobnejch staveb a taky letní kino, kde na zdi samozřejmě nemohla chybět plaketa věčnýho Vladimíra a za zdí hned vedle i socha v nadživotní velikosti již zmiňovanýho. Celej areál už je v dost bídným stavu a komplet zarostlej všemožným houštím. ale za krátkou návštěvu to určitě stálo.

Navštíveno tak nějak při cestě kolem. Moc toho tady na focení nezbylo, výtopna je ve "standardně" zbídečeným stavu. Ale za krátkou zastávku to určitě stálo.

Druhá naše návštěva tohoto dolu, kdy jsme se snažili "dobádat" to, co nám minule uniklo. Omluvte prosím (opět) mizernou kvalitu fotek, se mnou to ale lepší nebude :o))

Tento důl je podstatně rozsáhlejší než jsme čekali. Za téměř 7 hodin, co jsme strávili v jeho útrobách, jsme nachodili pěknejch pár kilometrů, myslím, že takovejch 10 to mohlo klidně bejt a zdaleka jsme neprolezli všechno co bysme chtěli. (Ještě dalších X. kilometrů by se tam nachodit klidně dalo :o)) Je opravdu hodně rozsáhlej a má spoustu pater. Pravda, byli jsme malinko nepřipraveni, protože jsme to nečekali, ale každopádně to bylo velice příjemně strávený odpoledne.

Nádraží v malinké vesničce Hum v Bosně a Hercegovině nedaleko města Trebinje, včetně celé vesnice, bylo smutným svědkem Jugoslávské války v devadesátých letech. Celé nádraží a i celá vesnička byla při bojích zničena a dodnes je většina budov ve stavu z dob války. Je to opravdu hodně smutná podívaná.

Moc toho v těchto kasárnách nezbylo, jsou to v podstatě naprosto prázdný budovy a co se nedalo ukrást je rozflákaný. A navzdory tomu, že tam není doslova vůbec nic, jsou kasárna docela dobře hlídaný :o((

hotelový komplex na ostrově Krk.

Ponorková základna v Černý hoře.

Jedná se o ponorkovou základnu, umístěnou uvnitř skály se dvěma vstupy :o)) Zajímavostí je, že jednu z ponorek, která v téhle základně kotvila, dostala Česká republika jako kompenzaci za nějaký dluh darem. Měla být umístěna v Praze jako muzeum, ale bohužel nikdo nedokázal vymyslet jak ji do ČR dostat, tak zůstala v Albánii. Ještě asi před 15 lety kotvila (spolu s dalšími třemi) venku v zátoce, ale dneska už je kdovíkde. Někde jsem měl fotku, ale nemůžu ji najít.

Bývalé přísně tajné letiště, které se nachází na hranicích Bosny a Hercegoviny a Chorvatska, v blízkosti města Bihać. Letiště bylo využíváno v letech 1968–1992. Na začátku 90. let bylo zničeno při stahování vojsk JLA při válce v Bosně a Hercegovině.