Zvonek zvoní, škola končí, po schodech se běží, a ze schodů rovnou na zastávku a následně k bývalému plicnímu sanatoriu. Přelézáme zíďku a jako první se plížíme k vile kde bydlel správce celého sanatoria, tu rychle procházíme abysme se mohli vrhnout na hlavní budovu sanatoria. Opatrně našlapujeme aby listí nedělalo moc zvuků. Pomalou a komickou chůzí (stejně jako z mé první návštěvy tohoto místa) ...
V okolí nebylo nic nalezeno.